Prahu rdousí strach

21. ledna 2018 v 17:15 | Jan Bauer |  Ukázky z tvorby

Páter Lukáš Vlachník z Lestkova, drobný upocený človíček s ustaraným výrazem v brunátné tváři, se zahleděl do otevřené rakve. Mrtvý byl oblečen celý v černém, úzký obličej, z něhož trčel nos jako zoban dravého ptáka, měl lehce nažloutlý, oči zavřené.
"Přísahám na Písmo svaté, že na mě mrknul," zašeptal páter františkánu Blasiovi, kazateli kostela svatého Štěpána.
"Jsi unaven, bratře. Potřebuješ si zřejmě odpočinout," odpověděl mu klidným hlubokým hlasem kazatel. "Něco se ti prostě zdálo, nic víc to nebylo."
Vlachník popotáhl nosem a namítl: "A co ty ruce? Zeptej se hrobníka, ten mi to dosvědčí."

Hrobník od svatého Štěpána Martin Koláček, přihrblý a jakoby celý pokřivený chlapík s dlouhými umaštěnými vlasy a napuchlým červeným nosem pijanů, souhlasně zamručel.
"Co bylo s jeho rukama?" Zeptal se Blasius. Z jeho hlasu bylo cítit opovržení a znechucení.
"Nemohl jsem mu je sepnout na břiše, jak by se na mrtvého křesťana slušelo, důstojný otče," tiše vyhrkl naříkavým hlasem Koláček. "Ať jsem s nimi dělal, co chtěl, vždycky se zase rozpojily, jakoby se ten nebožtík bránil."
"Hlouposti," odsekl Blasius nevrle.
"No a co řeknete na to, důstojnosti, že když jsem mu chtěl do rukou vložit dřevěný růženec, samy od sebe se roztáhly a napřáhly proti mně prsty jako pařáty. Víte, já už jsem ukládal do rakve spoustu mrtvol, ale ještě žádná takhle nevyváděla. Úplně jsem se zpotil hrůzou, že mi něco udělá."
"A kde jste byl před tím? V Černém pivovaru nebo u Mořské panny?" Františkán se na hrobníka uštěpačně podíval. Však ho vídával v těchto lokálech pravidelně popíjet a z toho logicky usoudil, že tentokrát si nahýbal z holby víc než jen důkladně. To se pak ruce mrtvol snadno samy od sebe roztahují a ohrožují živé.
"Při neposkvrněné Panně přísahám, že jsem neměl v sobě ani kapku piva, ani medoviny, natožpak pálené vody."

Blasia napadlo, že vybrat si k přísaze právě neposkvrněnou Pannu Marii není ten nejšťastnější nápad. Věděl už o životě leccos, co se právě nesrovnávalo s křesťanskou věroukou a neposkvrněné početí Matky boží, bylo jednou z takových věcí. Nicméně jako dobrý sluha boží a věrný úd svaté katolické církve si podobné myšlenky nechával pro sebe. A tak jenom stál a mlčky se díval na tu hubenou mrtvolu, která oblečena v černém taláru ležela v otevřené rakvi. Vyzáblé ruce měla natažené podél těla, hrobník se zřejmě ani nepokusil je sepnout na hrudi, jak by se na křesťana slušelo, a ten mrtvý chlapík křesťan byl, to každopádně, byť se o něm říkalo všelicos. Měl hrozně podivné jméno, které se snad ani nedalo pořádně vyslovit, přišel do Prahy asi před půl rokem a usadil se v domě na rohu Koňského trhu a Staré pasířské. Nikdo mu valně nerozuměl, česky vůbec neznal a mluvil jen špatně německy, zato jeho latina byla vybroušená, jakoby se jí učil na vlašských univerzitách. To musel uznat i Blasius, který se přece považoval za mimořádného vzdělance.

S tím podivným mrtvým se sešel asi dvakrát ve společnosti mistra Křišťana z Prachatic. Ne že by ho kdovíjak zajímal, ale mistr Křišťan nedal jinak, než že musí s ním. Snad se toho divouse trochu bál a nechtěl s ním být sám, kdo ví? Vždyť už od prvního pohledu cizinec působil jako čaroděj či ďáblův spřeženec, byť do Prahy dorazil se skupinou irských mnichů hiberniánů, mužů pevné a poctivé víry.

Nakonec se z něho vyklubal alchymista a astrolog, čímž vzbudil zvědavost právě mistra Křišťana. Přiběhl za Blasiem oči na vrch hlavy a prý, "musíš se mnou, mám s tím cizím učencem schůzku u Zlaté husy a k tomu dnes před půlnocí". V takovém podivném čase! To už pořádní štamgasti mají pití dost a pomalu hledají cestu k domovu. Tenhle černý od hiberniánů ne. Pro toho o půlnoci začínal den. Když přišli ke Zlaté huse, seděl v nejtemnějším koutě hostince a hloubal v nějakých astrologických náčrtcích. Hned je ukázal mistru Křišťanovi a začali spolu latinsky rozmlouvat a ascendentech, konjunkcích, sextilech, kvadraturách, že ani jinak v lecjakých učenostech sběhlý Blasius jim mnoho nerozuměl. Cizinec se pak zajímal hlavně o to, co je pravda na tom, že pražský most byl založen císařem Karlem blahé paměti podle numerologické pyramidy. Františkán příliš nevnímal obsah rozhovoru obou učených mužů, ostatně měl už v té pozdní době cosi upito a tak mu myšlenky letěly jako nebeští andělé do všech stran, ale vybroušenou latinu cizince s podivným jménem musel jako absolvent vysokých učení v Boloni a v Padově chtě nechtě ocenit. Pamatoval si, že mistr Křišťan vehementně hájil numerologickou pyramidu, podle níž císař Karel založil Kamenný most devátý den sedmého měsíce v pět hodin třicet jedna minut, což pozpátku dávalo příslušný letopočet 1357 od Kristova narození. Samozřejmě s devítkou na vrcholu jako číslem absolutní dokonalosti. Jenže ten vyzáblý chlapík, který se představil jako hrabě Conchobar Roquepertus, měl nejen pyramidu ale celou numerologii za klam a šalbu.

To jméno mu najednou samo vskočilo do paměti jak zajíc do pelechu. Už si myslel, že se mu z hlavy zcela vykouřilo. "Bratře pátere, jaké jméno máš v úmrtním listu?" Zeptal se honem Lukáše Vlachníka.

"Počkej bratře, v písemnostech mrtvého byl uveden jako hrabě Ropurtus nebo tak nějak."

"To jsem si myslel, že to spleteš!" Houkl na něj kazatel od svatého Štěpána. "Že je hrabě, to o sobě tvrdil, ale ruku bych za to do ohně nedal, na šlechtice rozhodně nevypadal. Ale každopádně se jmenoval Conchobar Roquepertus."

"Bože svatý, co je to za jméno? To je jako ďábelské zaklínadlo!" Podivil se hrobník Koláček.

"Nejsi tentokrát daleko od pravdy," pokývl hlavou Blasius. "Byl to prý čaroděj. V každém případě alchymista a astrolog."

(Ukázka z historické detektivky Jana Bauera Prahu rdousí strach, která vychází v 1. čtvrtletí letošního roku)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama