Ten den přeslavný

23. dubna 2018 v 19:46 | Jan Bauer |  Ukázky z tvorby
"Byl krásný slunečný pondělek," vzpomíná na 28. říjen 1918 novinář a spisovatel Eduard Bass. Ne všichni pamětníci toho přeslavného dne s ním souhlasí. Tak další novinář, zároveň filmový režisér a průkopník ledního, nebo jak se tehdy říkalo kanadského, hokeje Jan A. Palouš ho popisuje jako "nevlídný podzimní den", básník Josef Svatopluk Machar zase dává za pravdu svému spisovatelskému kolegovi Bassovi, když uvádí, že "bylo slunečno toho dne", a významný botanik a rostlinný fyziolog profesor Bohumil Němec, který bude v prosinci 1935 prezidentským protikandidátem Edvarda Beneše, si do svého zápisníku napíše: "Ráno je mlhavé…" Novinář, předák odbojové organizace Maffie a pozdější ředitel československé civilní rozvědky Jan Hajšman má v paměti zachycen "ponurý, mlhavý pondělek; pravšední den, ničím neoddělený ze šedivého pásma smutného pološera" a náčelník České obce sokolské Josef Scheiner tvrdí, že "Praha probírala se … z husté mlhy. Ulice poskytovaly obraz chmurného podzimního rána…"

Naštěstí máme po ruce zprávy tehdejších meteorologů, které jsou jistě spolehlivější. A z nich se o 28. říjnu 1918 dozvídáme: "Poměry povětrnostní vykazují značné zlepšení. V neděli (27. října) převládalo ještě v krajinách našich zamračené počasí a chvilkami poletoval sníh s drobným deštěm. Ráno v pondělí (28. října) však mraky prořídly a chvilkami obloha byla jasná…"

V šest hodin ráno se rozezněl telefon v bytě poslance říšské rady a místopředsedy České státoprávní demokracie JUDr. Aloise Rašína, který jen loňskou amnestií císaře Karla I. unikl trestu smrti. "Tady je Scheiner. Nazdar, bratře," ozval se ze sluchátka hlas náčelníka Sokola a jednoho z vůdců odbojové organizace Maffie. "Všechno je připraveno…"

Rašín si promnul unavené oči. V noci na pondělek toho mnoho nenaspal. Nejprve mu včera večer volal až z Vídně sociální demokrat Vlastimil Tusar, jednatel Českého svazu sdružujícího české poslance říšské rady, a hlas se mu chvěl rozčilením: "Dneska odpoledne jsem se sešel s ministrem vnitra Gayerem a také s plukovníkem Rongem z generálního štábu. Žádali mne, abych zorganizoval několik našich poslanců, aby odjeli na italskou frontu a udrželi tam naše vojáky, než uzavře Rakousko mír. Italové prorazili rakouské pozice… Ronge říkal, že nejde o dny, ale doslova o hodiny…"

Rašín vzrušeně vydechl: "To je konec Rakouska! Plukovníka Ronga znám. Když takový člověk přijde s prosíkem k českým poslancům, musí to prasknout každou chvíli."

Sotva domluvili, Rašín se na chvíli zahleděl z okna do Žitné ulice, jen slabě osvětlené plynovými lampami, pak znovu uchopil sluchátko telefonu a za chvíli ho už pražská ústředna spojila s Josefem Scheinerem: "Telefonoval mi Tusar z Vídně. Zítra to praskne. Zařiď, co je potřeba!" Sotva domluvil, usedl k psacímu stolu, položil před sebe čistý bílý list papíru, uchopil pero, namočil ho do inkoustu, na chvíli se zamyslel a pomalu začal psát:

"Zákon vydaný Národním výborem dne 28. října 1918. Samostatný stát československý vstoupil v život: aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, Národní výbor jménem československého národa nařizuje: Článek I. Státní formu československého státu určí Národní shromáždění ve srozumění s Československou národní radou v Paříži jako orgánové jednomyslné vůle národa. Než se tak stane, vykonává státní svrchovanost Národní výbor…"

Jaký vlastně byl JUDr. Alois Rašín, jeden z hlavních strůjců vzniku Československé republiky a autor jejího prvního zákona? Člen Národního výboru básník Josef Svatopluk Machar a později také neúspěšný generální inspektor Československé armády o něm podal trochu zvláštní svědectví: "Populárním člověkem dr. Rašín nebyl. Osobnost jeho nevyzařovala kouzlem přitažlivosti. Bylo to vidět v Národním výboru: kdekdo byl proti tomu, aby dr. Rašín byl postaven na nějaké vynikající místo - ne do předsednictva, ne jinam. Ale bylo přímo české štěstí, které tolikrát při národě stálo, když kde kdo ztrácel hlavu. České štěstí to bylo, které pomohlo, aby dr. Rašín stál tam, kde mohl uplatnit svůj rozvrh ,prvního dne'."

Dalším mužem, který měl nespornou zásluhu o průběh pondělka, v němž vznikl československý stát, byl už zmíněný náčelník Sokola a další z členů Národního výboru československého JUDr. Josef Scheiner, byť i on později přiznal, že "byli jsme v pravdě překvapeni tím rychlým spádem a stáli jsme nepřipraveni před tím, co přijít mělo. V posledním teprve okamžiku jali jsme se porůznu připravovat půdu novým událostem."

Především bylo zapotřebí zajistit vojenskou podporu převzetí moci a založení nového státu. Ale kde ji vzít, když čs. legie byly kdesi daleko na Sibiři, ve francouzských a italských zákopech? Ale byl tady přece Sokol, česká tělovýchovná organizace, a byli tady také čeští vlastenci mezi rakouskými důstojníky. Jedním z nich byl učitel taktiky na pražské kadetce hejtman nebo také setník, což byla hodnost odpovídající kapitánovi, Jaroslav Rošický. Mimochodem jeho švagrem byl sociální demokrat a legionář Zdeněk Fierlinger, který se v roce 1948 neblaze zasloužil o sloučení sociální demokracie s komunisty, synem pak známý atlet a levicový novinář Evžen Rošický, účastník protiněmeckého odboje popravený v roce 1942. A právě hejtmana Jaroslava Rošického podnítil přední funkcionář národně demokratické strany, člen Národního výboru a šéfredaktor Národních listů František Sís k založení vojenské části odbojové organizace Maffie. Situace v českém hlavním městě nebyla pro převrat právě příznivá. Josef Scheiner s odstupem času přiznal:

"Praha byla zaplavena nejen cizáckým vojskem, ale i jinými nebezpečnými živly, které mohly snadno zkřížit naše plány,…byly tu masy podezřelých zjevů, čekajících na první příležitost k plenu a loupežím, byla tu během války nahromaděná zoufalost, bída a nenávist, jež mohla vyvolat pohromy nedozírné. Bylo i počítat s odporem Němců a různých rakušáckých stvůr…"

Právě Scheiner měl na starosti organizování tajných revolučních oddílů, ale teprve po zapojení českých důstojníků v čele s Rošickým se mohly stát reálnou vojenskou silou. Zatím jen vytvářely ilegální sklady zbraní, které měly být k dispozici, kdyby toho bylo zapotřebí. Zmiňovaný František Sís, který získal hejtmana Rošického na stranu Národního výboru, popsal situaci těmito slovy: "Pro případ převratu byla zabezpečena většina četnictva a pražské policie, ozbrojené občanské sbory pražské a pomocí spolehlivých důstojníků většina českých mužstev, pokud byla v Praze. Mimo to zahájena s úspěchem jednání se srbskými a chorvatskými vojáky a také s vojáky rumunskými. Obavy byly z Maďarů…"

(Ukázka z knihy Nesamozřejmé Československo (1918 - 1992), která vychází k 100. výročí vzniku republiky)


Václavské náměstí v Praze 28. října 1918


JUDr. Alois Rašín, první československý ministr financí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama