Květen 2018

Petrolejové lampy z Jilemnice

28. května 2018 v 13:08 | Otto Hejic |  Nové knihy a recenze

Dne 22. května 2018 jsem konečně viděl Petrolejové lampy - obrazy z Jilemnice, baletní zpracování známé knihy Jaroslava Havlíčka. Před lety ve filmovém zpracování Juraje Herze hlavní roli Štěpy Kiliánové ztvárnila Iva Janžurová, bratrance Pavla, rakouského důstojníka, hrál Petr Čepek.

Co může a nemůže balet? Chybí slovo! Chybí detaily tváří, zachycující nejjemnější odstíny nálady. Známý choreograf a bývalý tanečník Libor Vaculík dílo sepsal, zrežíroval a vymyslel. Petr Malásek vybral hudbu Leoše Janáčka a navázal tak na baletní zpracování Listů důvěrných a Glagolské mše Pavla Šmoka, na Sinfoniettu, kterou znovu přepracoval Jiří Kylián, citoval dále Její pastorkyňu a Tarase Bulbu.

Na scéně Radka Honce se objevuje kolébka a manželská nepoužitá postel. Kostýmy Romana Šolce připomínají dobu před první světovou válkou. Na začátku století třicetiletá Štěpa, nijak oblíbená dívka v brýlích, Veronika Šlapanská, prožívá svou vážnou lásku. Libor Vaculík dokázal, že tancem lze podat srozumitelnou vypověď o citech a složitých lidských vztazích. Postupně vidíme stavitele Kiliána, Štěpina otce, Davida Peška Dvořáka, její matku na invalidním vozíku, Janu Kaplanovou, kteří nakonec dají dceři požehnání. Poznáváme prvního nápadníka Aloise Trakla v podání Josepha Edyho, starostu Trakla - Petra Müncha, jeho sestru - Petru Březovskou a Dr. Blodka - Rory Fergusona.

Pyšná Veronika Šlapanská je ráda, ale rakousko-uherský důstojník Pavel Malina - Jiří Ševčík j. h., ji nechce, je menší, útočí na děvečku Karlu - Annabel Pearce. Jan Malina st. - Jiří Černý chce zachránit, co se dá. Jan Malina ml. - Macbeth Kaněra mu pomáhá, ale Jiří Ševčík řádí jako černá ruka. Zjevuje se malá holčička - Babetka Březovská. Opuštěná oklamaná Veronika Šlapanská bere svůj úděl statečně až k hořkému konci.
Vedle pánů a dam z Jilemnice, kteří předstírají vlažné city, doutná silný milostný příběh, plný zmaru. Plné uznání si zaslouží Veronika Šlapanská a její vysněný poručík, Jiří Ševčík. Režisér Libor Vaculík je kouzelník.

Pozvánka

28. května 2018 v 13:05 | --- |  Pozvánky

Deset deka štěstí

28. května 2018 v 12:57 | Alois Marhoul |  Pozvánky
Milí přátelé,

v červnovém pokračování našeho i Vašeho nekonečného seriálu se setkáme s básníkem, který se celý život věnoval architektuře a zároveň s architektem, jenž žije poezií,
a já bych dodal:

Netlač na pilu básníku

zašeptal kdosi
za mými zády

Já kývl na souhlas
dal volno veršům a -
a jednotlivá slova
se rozběhla po okolí
s takovou chutí a radostí
energie z nich jen sršela
no prostě:

jedna báseň!


Na setkání s Vámi se těší nejen Lojza Marhoul,
ale i Ondřej Hník, Maruška Dunovská, Antonín (Lomec) Šícha
a Zdenka Gonsiu


Letnice umělců v Plzni poosmé

28. května 2018 v 12:44 | Ing. Václav Strachota |  Archiv článků

Ve středu 16. 5. 2018 v 17 hodin se v rámci letošních Letnic umělců uskutečnilo v Muzeu církevního umění plzeňské diecéze autorské setkání. Tématem se stala "Posvátná místa v nás a kolem nás". Pořad připravila a moderovala PhDr. Tamara Kopřivová, vysokoškolská pedagožka a básnířka. V působivém prostoru kaple svaté Barbory se účinkující ve verších zabývali nejhlubšími otázkami lidské existence. Při autorském čtení se představilo několik autorek Střediska západočeských spisovatelů. Svou poezii představily dr. Jaroslava Málková, členka Rady Obce spisovatelů, Vlasta Špinková, Květa Monhartová a dr. Tamara Kopřivová, která závěrem přednesla báseň Karly Erbové a dalších dvou nepřítomných autorek. Za Pražský klub spisovatelů vystoupila dr. Olga Nytrová, členka Rady Obce spisovatelů a za středočeské spisovatele Alois Marhoul, též člen Rady Obce spisovatelů. Hudební doprovod zajistilo kvarteto Quattro formaggi, hrající na zobcové flétny. Na Letnicích umělců, které slaví již osmé výročí, byli mimoplzeňští autoři zastoupeni již popáté. Po programu se setkala část účinkujících na společné večeři a domluvila další spolupráci v rámci Pražského klubu spisovatelů.


GDPR

22. května 2018 v 18:33 | --- |  O Obci spisovatelů ČR

Obec spisovatelů ČR sděluje,

že shromažďuje osobní údaje svých členů

(jméno, příjmení, datum narození, doručovací adresu, telefon a e-mail)

a dále tytéž údaje o autorech knih, které vydává,

a o autorech a jejich knihách přihlášených do literárních soutěží, jež vyhlašuje.

Kontaktní osobou pro veškerou komunikaci ohledně ochrany osobních údajů a příslušných žádostí

je předseda.


Májový svět

20. května 2018 v 21:36 | --- |  Pozvánky

Slovenští básníci v Praze

18. května 2018 v 19:18 | --- |  Archiv článků

Antológiu súčasnej slovenskej a českej poézie prezentovali na medzinárodnom knižnom veľtrhu a literárnom festivale v Prahe

Na tohtoročnom 24. medzinárodnom knižnom veľtrhu a literárnom festivale Svet knihy v Prahe, ktorý je najprestížnejším podujatím o knihách a literatúre v Českej republike, sa v dňoch 11. až 13. 5. zúčastnilo 27 štátov a regiónov Európy i celého sveta. Veľtrh priniesol asi 500 sprievodných programov - besied, autogramiád, autorských čítaní, tvorivých dielní, súťaží či výstav. Nechýbala na ňom ani prezentácia Antológie súčasnej slovenskej a českej poézie/Antologie současné české a slovenské poezie s názvom REFRÉNY ČASU, ktorú vydal Spolok slovenských spisovateľov (SSS) v spolupráci s Obcou spisovateľov Českej republiky (OS ČR).





Z otvorenia prezentácie antológie Refrény času na Svete knihy
v Prahe 12. 5. 2018. Zľava: výtvarník Martin Kellenberger, básnici
Ján Tazberík, Lydie Romanská a Štefan Cifra. Foto: Alojz Marhoul

Prezentácia antológie Refrény času sa uskutočnila 12. 5. t. r. v klubových priestoroch Českého centra Medzinárodného PEN-klubu. Zástupkyňa domácich, podpredsedníčka OS ČR a moderátorka podujatia poetka Lydie Romanská, privítala ako hostí zo Slovenskej republiky básnikov Jána Tazberíka a Štefana Cifru a výtvarníka a knižného ilustrátora Martina Kellenbergera. Úvod stretnutia, keďže podnetom na vznik antológie sa stalo 100. výročie vzniku ČSR ako spoločného štátu Slovákov a Čechov, bol netradičný: L. Romanská predniesla text českej hymny Kde domov můj. Š. Cifra v krátkom príhovore uviedol okolnosti vzniku slovenskej hymny Nad Tatrou sa blýska, ktorej text napísal básnik Janko Matúška, a predniesol jeho dlhšiu, štvorslohovú verziu, pritom informoval, že text piesne sa uchoval v denníku Viliama Paulinyho Tótha aj v ešte dlhšej šesťslohovej verzii. L. Romanská ako editorka českej časti antológie poďakovala SSS za vydanie antológie, editorovi slovenskej časti, tajomníkovi SSS Š. Cifrovi za spoluprácu a osobitne aj jej ilustrátorovi M. Kellenbergerovi za vytvorenie obálky a ilustrácií s národno-štátnymi a kultúrnymi symbolmi oboch národov. Š. Cifra opätoval poďakovanie OS ČR za spoluprácu na antológii, ktorú, ako uviedol, inicioval predseda SSS Miroslav Bielik, predseda OS ČR Tomáš Magnusek, L. Romanská, zároveň za spoluprácu poďakoval ako editor aj slovenskému redakčnému kruhu v zložení J. Rezník, B. Brendza a M. Bielik, ako aj J. Tazberíkovi a všetkým zúčastneným básnikom, ktorých je v antológii za českú i slovenskú stranu po 18 - na znak pamätného roku vzniku prvej ČSR 1918. Takisto ocenil prehlbujúcu sa spoluprácu medzi slovenskou a českou spisovateľskou obcou ako základ rozvíjania dobrých vzťahov medzi oboma národmi a lepšieho vzájomného spoznávania kultúr - a osobitne literatúr - po vzniku samostatných republík.
V príjemnej atmosfére, aj keď za pálivého slniečka, ktoré svietilo spoza okien na účastníkov podujatia, nasledovalo autorské čítanie poézie zúčastnených básnikov, spoluautorov antológie. Na úvod predniesli svoje básne, ale aj niektoré z básní slovenských básnikov, ktorí sa prezentácie v Prahe nemohli zúčastniť, J. Tazberík a Š. Cifra.
Svoje básne za českú stranu prezentovali okrem L. Romanskej poetky Karla Erbová a Jarmila Hannah Čermáková, básnici Vladimír Machek, Petr Musílek, Zdeněk Lebl, Alojs Marhoul, Ivo Harák a Jakub Fišer. Na podujatí sa zúčastnil aj český básnik Jiří Žáček, ktorého básne predniesol A. Marhoul. O výtvarnom spracovaní knihy a tvorbe ilustrácií do nej hovoril ich autor M. Kellenberger.
Na prezentácii sa zúčastnila aj Miroslava Vallová, riaditeľka Literárneho informačného centra (LIC), ktorá uviedla, že antológia Refrény času ja vystavená v stánku LIC na Svete knihy a že sa aj predáva. J. Žáček daroval hosťom zo Slovenska svoju drobnú básnickú zbierku Maličkosti z lásky, ktorú ilustroval pôvabnými kresbičkami Milan Janáček. Podujatie sa skončilo autogramiádou autorov antológie Refény času. Po nej si slovenskí hostia v sprievode českých hostiteľov prezreli centrum Prahy.

-red-



Vykuchám tě, hajzle, jako rybu!

17. května 2018 v 10:36 | Ladislav B e r a n |  Ukázky z tvorby

Když tuhle větu pronesl krátce po půlnoci opilý Čeněk Prchal, známý mezi přáteli dobrého moku jako "Bublina", na adresu zasahujícího strážmistra Hamra z píseckého obvodního oddělení PČR a měl v ruce velký kuchyňský nůž, musel nutně počítat s tím, že to pro něho nedopadne dobře a že nevyhraje. Strážmistr Hamr, který byl dobře o dvě hlavy větší než Prchal, si s ním okamžitě poradil a Prchal v mžiku ležel na chodbě paneláku. Strážmistr Hamr na něm klečel a jeho kolega strážmistr Málek mu okamžitě nasazoval pouta. Přítomní nájemníci obou bytů ve třetím patře jim za perfektní zákrok zatleskali a rozešli se do svých domovů. Byli to totiž oni, kteří na Prchala zavolali policii, neboť z bytu Prchalových se ozývalo nadávání, volání o pomoc Niny Prchalové a pláč dětí. Je pravdou, že do bytu Prchalových na sídliště Portyč nepřijela hlídka z obvodního oddělení poprvé. Často je sem volala sama Nina Prchalová, když její muž v hospodě U Třech lip přebral a v nočních hodinách dělal doma rozdílení, které se neobešlo bez rozbíjení nádobí a sprostých nadávek. Že tentokrát Prchal napadl svoji ženu, která volala o pomoc, to nemohli jejich sousedé na patře už nechat bez povšimnutí a proto volali na sto padesát osmičku. Čeněk Prchal se tentokrát svým jednáním dopustil nebezpečného vyhrožování, protože svoji ženu ohrožoval nožem a také útoku na úřední osobu, takže putoval na záchytku a po návratu do Písku pak skončil v cele předběžného zadržení. Obyvatelé paneláku měli konečně klid a bylo nad slunce jasné, že rodina Prchalových tak oslaví Vánoce a konec roku dva tisíce tři bez tatínka. Ten po výslechu u vyšetřovatelky Vandové a nezbytného posezení u technika kriminálky Kotrbáčka, skončil s návrhem na vazbu u Okresního soudu, protože vyhrožovat policistovi, že ho vykuchá jako rybu, spolu se dvěma a půl promile alkoholu v krvi, se musí brát sakra vážně! To nakonec konstatoval i soudce, který bral Prchala do vazby a ten už druhý den večeřel v českobudějovické věznici, kde měli ten den jednoho buřta a čočku, kterou Prchal k smrti nerad. Tak skončil případ domácího násilí, se kterými se v poslední době po republice roztrhl pytel, o čemž svědčila republiková statistika Bílého kruhu bezpečí, která tyto případy sledovala a pomáhala jejich obětem.

Pravdou je, že Čeněk Prchal si odseděl celý trest, který u Okresního soudu v Písku dostal a když se vrátil po roce domů, byl už rozvedený a byl bez bytu, protože ten byl služební a dostala ho v minulosti jeho žena, která byla zdravotní sestra. V klidu si sbalil pár svých věcí a skončil s kufrem jako bezdomovec na ubytovně Jitexu, kde takových, jako byl on, bylo v té době víc. Prchal velice brzo zapadl mezi zdejší galerku a to, že vzal na policistu nůž, to z něj u některých lidí, co měli už něco za sebou, dělalo málem hrdinu. Na kriminálku se brzo doneslo, že Prchal v jedné písecké hospodě v opilosti prohlásil, že teprve teď poldové poznají, co v něm je! Tohle varování z galerky vzali na kriminálce na vědomí majetkáři a autaři, protože Čeněk Prchal se začal objevovat ve společnosti známého recidivisty Franty Koláčka, v galerce zvaného "Casanova". Ten nejen rád ženský, před kterými se rád ukazoval v ukradených autech, ale také měl rád kuličku v kasinech, protože po revoluci propadl hazardu... Miloval život na vysoké noze, na který nemohl ze své výplaty dosáhnout a tak ho dotoval z různých zlodějen, ve kterých byl opravdu mistr. Sehnat na Koláčka broky, to byl pro kriminálku vždycky pořádný oříšek, protože se jednalo o protřelého darebáka, co si se zločinem začal tykat už hodně dávno. Byl už osmkrát trestaný a od velké amnestie v devadesátých letech, kdy mu Havel vyčistil jeho zašpiněný trestní rejstřík, už byl znovu dvakrát v base a všechno nasvědčovalo tomu, že ne všechny jeho peníze pochází z výher z kasina vedle hotelu Slunce v Českých Budějovicích. Už v minulosti měl Koláček kolem sebe nabalenou spoustu lidí, na kterých v hospodách nešetřil cigaretami ani pivem, a nikdo z galerky si to u něj nechtěl rozházet. Přitom je pravdou, že poslední dva tresty si Koláček odseděl za vloupání do bytů a do aut, nebylo to ale v píseckém rajónu, ale za trestnou činnost v Praze, neboť mu po čtvrtém trestu konečně došlo, že jen blbec udělá stejnou chybu dvakrát a dopouští se zlodějen doma.

O tom, že Franta Koláček podlehl dojmu o své nepolapitelnosti, se dozvěděla písecká kriminálka krátce kolem Vánoc, kdy se objevil v Písku se starším, ale velice zachovalým zeleným BMV. Přišel s tím na ranní poradu k šéfovi kriminálky poručík Mařínek od drogařů a dal hned do placu jeho pražskou espézetku, kterou si všichni hned zapsali, neboť Casanova byl v galerce pojem a všichni moc dobře věděli, jak umí zlobit.

"To není, vážení, všechno. Jinak v tom svým parádním "děvkolapu" vyváží Casanova nějakou cizí šubrtku, kterou nikdo nezná, ale od pohledu je to kurvička," ukázal Mařínek na foťáku její fotku a technik Kotrbáček slíbil, že pro všechny udělá ještě dopoledne fotky.

"Jo, a taky jsem v tom auťáku viděl asi dvakrát Bublinu, jak ho Casanova nabíral na Žižkovce před hernou. Moc bych za to nedal, že Casanova si chytil zase pořádnýho hejla, kterej za něj udělá špinavou práci a on bude vysmátej. Naši kancelář spíš zajímá ta holka, protože jsem ji viděl v parku u Hudebního pavilonu v partě feťáků. Co je zač, to budu vědět už dneska večer, protože mám spicha s jedním drbanem, který mi slíbil, že mi to zjistí. Jinak ten děvkolap bych šacoval dobře na sto padesát tisíc, takže by mě moc zajímalo, kde k nim Koláček přišel," skončil Mařínek, ale hned nato se ozval poručík Studnička.

"Hele, Mářo, nebuď závistivej. Jdi dělat k Technickejm službám a budeš mít na něj za dvě vejplaty," neodpustil si rejpnout Studnička, který měl na kriminálce po své lajně majetek a hned to od šéfa kriminálky schytal.

"Nech toho špičkování, Studno, abyste nebyli zase překvapeni. Koukejte se kolem Koláčka pořádně podívat. Koláček není v galerce žádnej nýmand, ten o trestný činnosti zatraceně přemejšlí! V každým případě byste se ho měli zeptat, kde vzal najednou tolik peněz, že si koupil takovej děvkolap."

"To ti můžu říct, šéfe, už teď, co nám na to řekne. Že vyhrál v kasinu, nebo že mu umřela babička a odkázala mu majlant. V kasinu nám to neřeknou a jeho bába? Ta mu potvrdí, na co si Koláček vzpomene. Ale když myslíš? Mně to u Koláčka připadá, jako jít na zajíce s bubnem. Neznáme, šéfe, toho vychcanýho pána tejden, víme moc dobře, jak dovede kolem sebe kopat, když jde do tuhýho."

"Pro mě za mě, udělejte si to, páni majetkáři, jak chcete, ale bylo by dobrý to vědět. Espézetku víte, tak snad není problém zjistit od původního majitele, kolik za to od Koláčka dostal a hlavně v jakých bankovkách to bylo. Kdyby přišlo na lámání chleba, budete fořti," dal Karas slovo pátračce Čtverákové, která začala celostátním pátráním. To vyhlásila českobudějovická kriminálka po pachatelích, kteří se dva týdny předtím vloupali v noci na sídlišti Máj do čtyř bytů, kde kromě značné finanční hotovosti a zlata odcizili i klíče od třech zahraničních vozů. Jen co skončila, podíval se Karas na oba majetkáře.

"A můžete si u "Čáry" šplhnout a předhodit mu slušný tipy. Budějčáci vám budou vděčný, určitě o Koláčkovi, co jim tam jezdí hrát do kasina, neví. Nebo mám tomu největšímu habánovi na okrese zavolat já?"

"Šéfe, tak to my ještě umíme. S těma prachama máš pravdu. Čárovi to určitě dáme vědět, u toho se nám to nikdy neztratí," udělal si Studnička poznámku do svého bloku: Zavolat šéfovi okresní českobudějovické kriminálky!, který měl přes dva metry a proto taky ta jeho přezdívka. Poradu během půl hodiny kapitán Karas ukončil svým obligátním: "Tak máte, milánkové, všichni nasypáno do žlabu a vyražte za zločinem, v kancelářích ho nenajdete," a všichni se rozešli.


Jen co si Studnička s Machem udělali kafe a poradili se oba se služebním plánem, ozval se jim na stole telefon. Studnička ho nechal chvíli vyzvánět a když zjistil z displeje, že to je operační důstojník, tak sáhl po sluchátku.

"Nás nikam, kapitáne, dneska netahej, my máme podle plánu Mirotice a Milevsko."

"Ty jsi, Studno, po ránu nějak nabroušenej. Volá tě krajskej trenér přes byty, tak ti ho spojím," ozval se vzápětí v telefonu krajský trenér přes byty a rovnou ze sebe vysypal, jestli by neměli tip na byty na Máji.

"Něco bysme možná měli, právě jsem to chtěl zavolat Čárovi, že jim tam jezdí do kasina jeden náš darebák."

"To máš, Studno, kliku, protože Čára je tady u nás na poradě. Do rána se totiž tomu jednomu z poškozených ztratil na parkovišti červený ford eskort. Tak se chlubte, Písečáci."

"No, na chlubení to není, je to jen horkej tip. Máme tady nějakýho bytaře Frantu Koláčka, co dělal byty v Praze a je nějak moc ve vatě. Jinak dělal i auta. Jezdí k vám hrát do kasina vedle hotelu Slunce, a vypadá to, že v něčem velkým asi zase jede, protože si nedávno pořídil Bé eM Vé. Sice starší, ale těžko si na něj vydělal u Technických, kde pracuje a ta kulička v kasinu mu asi taky moc nedá. Hned ti řeknu, kapitáne, espézetku toho jeho auťáku," nalistoval Studnička v bloku pražskou espézetku Koláčkova BMV.

"Jinak se tady pohybuje s jednou šubrtkou, tu zatím, bohužel, neznáme. Jezdí s ním i nějakej Čenda Prchal. Ten sice žádnou zlodějnu ještě neměl, ale seděl rok za napadení poldy a nechal se po návratu z basy slyšet, že to policajtům osladí. Má přezdívku Bublina, je to takový malý baňatý pivo. Víc zatím nevíme, protože je to čerstvá informace od našich drogařů z dnešní porady. Jinak jméno ty ženský budeme vědět možná zejtra," nadiktoval Studnička krajskému "trenérovi" nacionále Koláčka i Prchala, aby si mohli vytáhnout z kriminální databáze jejich fotky, a víc pro to v tuhle chvíli udělat nemohl. Pak se přece jen zeptal, jestli mají podle espézetky zjišťovat původního majitele, aby se zjistilo, kolik Koláček za to BMV zaplatil.

"Ne, to si už uděláme přes Pražáky sami," ozval se šéf českobudějovické kriminálky Čára, kterému se ten písecký tip začal docela zamlouvat.

"Fajn. My to kolem Koláčka taky omrknem a když zjistíme něco novýho, tak se ti, Čáro, ozvem," slíbil Studnička a zavěsil. V okamžiku, kdy oba dopíjeli kávu, nakoukl do dveří U Studničků šéf kriminálky.

"Co vy dva tady ještě děláte? Už jste viděli frontu na "pracáku"? Abych z vás neudělal nezaměstnaný! Před chvíli volal šéf obvodu z Milevska bratr Žižka, jestli tam dneska přijedete? Mají tam slušnej tip na tu vykradenou chalupu v Kovářově."

"Všechno je, šéfe, v pohodě. Teď jsem hovořil s Čárou, to auto Koláčka si berou za svý, a Milevsko i Kovářov máme v plánu. Už teď se těším do kovářovský pekárny na ty jejich fajnový koláče. Budeš chtít nějaký přivézt?"

"Kupte mi jich zase deset a ne abyste mi jich cestou zase půlku sežrali! Jinak ten tip Milevčáků se snad jmenuje Filip. Říká ti to, Studno, něco?"

"Šéfe, kromě toho, jak je důležitý míti Filipa, lautr nic. Což tobě, Machouši?" mrkl Studnička na svého kolegu.

"No? Mně, šéfe, hodně říká Filipová. Moc pěkná ženská, která by stála za hřích, pěknej hlas, moc pěkný písničky. Jo, teď mi to cvaklo. Někde jsem čet, že byl nějakej Filip na mlejně na Smetiprachu, kam jezdila za První republiky pražská bohéma. Ten už bude ale asi mrtvej. Ale jeho syn je známej televizní režisér, co udělal Chalupáře."

"Prdelky, to by vám oběma šlo. Asi zajdu za bojařem, aby z vás ty srandičky zejtra při sebeobraně na žíněnce vymlátil."

"To klidně zajdi. My máme na zejtra v plánu Příbram. Máme to tady od tebe, šéfe, v plánu podepsaný. Je to tvůj podpis?" strčil Studnička Karasovi plán práce pod nos. Ten mu ho vzal a hodil ho do koše.

"Až se vrátíte z Příbrami, odpoledne vás chci oba vidět v teplákách v tělocvičně a přijdu se na vás podívat. Tu srandu si totiž nenechám ujít, protože si neumím představit, jak byste se zachovali, kdyby na vás takovej Čenda Prchal vytáh nůž. To by vás ty vaše srandičky přešly. Pistole s sebou ani jeden nenosíte, v šupleti by vám byly prd platný!"

"Studnička by ho ukecal a já bych mu dal facku přes celou hubu," ozval se Mach, ale to už šéf kriminálky raději zavřel dveře a šel si po svých.

Do Milevska to vzali Studnička s Machem přes Mirotice, protože v obou zdejších bazarech už dlouho nebyli. A právě do nich zajížděli pachatelé z Písku, neboť nebyly tak na očích, a oni tu nabízeli svoje "horké" zboží. Neuspěli ale ani v jednom a tak si zašli v Čimelicích do místního řeznictví na svačinu, a pokud šlo o zdejší vyhlášenou bílou a tmavou tlačenku, tak se nijak nešetřili. V okamžiku, kdy si ji přinesli ke stolu a chtěli se do ní pustit, objevil se u nich Ruda Hulínský a bylo na něm vidět, že je nejen rád vidí, ale že má něco na srdci. Studnička mu poručil tmavou tlačenku a pivo a ani ho nemusel vyzvat, aby spustil. Hulínský se nejdřív pořádně podíval do piva a hned z něho vypadlo, jestli už vědí, kdo vykrad v Čimelicích hospodu Na Hvížďalce.

"No, Rudo, to není zrovna náš chleba, ale co vím, tak kolegům z protější kanceláře ten případ pořád visí," objednal Hulínskému další pivo pro změnu Mach. Hulínský se rozhlédl, jestli ho nikdo neslyší a zeptal se Studničky, jestli mu něco říká jméno Čenda Prchal. Studnička se s Machem po sobě podívali a čekali, co z Hulínského vypadne.

"S tímhle skrčkem jsem byl v base a on se tu objevil dva dny po tý vloupačce a nabízel tu cigára. Hodil jsem s ním řeč a Bublina mi řek, že byl v Čimelicích za Andou Kalužů, co uklízí na statku a protože neměli co kouřit, tak si v noci odskočil pro cigára Na Hvížďalku. Měl v ruksaku asi deset kartonů a tři flašky rumu. Koupil jsem od něj pár startek, protože neměl na autobus. Jo, a říkal, že má suprovýho parťáka, na kterýho kriminálka nemá a že bude brzo v balíku," pustil se Hulínský do tlačenky, která mu šmakovala. Když z řeznictví Studnička s Machem odcházeli, vyběhl za nimi Hulínský ven k autu.

"Jinak jsem vám, pane Studnička, nic neřek! Bublina mi pohrozil, jestli ho prásknu, že…"

"Že tě vykuchá jako rybu, ne?"

"Jak to víte, pane Studnička?"

"Za to si Bublina nedávno odseděl rok, protože on toho bejvalýho rybáře v sobě nezapře. Neboj, Rudo, s tím my už si umíme poradit. Máš to u nás jako v Kampeličce," mrkl Studnička na Hulínského a hned nato odjeli do Milevska.

Vedoucí milevského obvodního oddělení major Žižka jako vždy nezklamal. Jakmile se u něho v kanceláři objevili Studnička s Machem, zavelel pozor pro svého zástupce a sekretáře v jednom a chystal se podat obligátní hlášení, ve kterém si nikdy nedopustil, že vítá kriminalisty z královského města Písku, který Milevsku kdysi ukradl okres.

"Jen klid, bratře Žižko, kde máte toho Filipa?" zeptal se ho Studnička a hned si začal nacpávat dýmku.

"Pro toho darebáka si musíte, pánové, zajet do Kovářova. Jinak je to tutovka, že tu kovářovskou chalupu má, protože se mi doneslo na ucho, že Viktor Filip najednou poplatil svý dluhy a vypadá to, že všechen ten lup rozprodal po okolních hospodách. Jinak je to bejvalej Příbramák, co se nastěhoval ke svý babičce v Kovářově, která se jmenuje Helena Urfusová. Ten darebák nikde nedělá, žije z podpory a poctivá práce je mu ukradená. Takový lidi se nám stěhujou do rajónu!" nechal major Žižka udělat oběma kriminalistům kafe a Studnička s Machem po půl hodině vyrazili za zločinem směr Kovářov.

Přestože byl Viktor Filip protřelý kriminálník, tak po delším zapírání vloupání do chalupy v Kovářově nakonec přiznal. Studnička s Machem si ho přivezli do Písku, kde mimo jiné doznal i dvě vykradené chalupy na Petrovicku. Bohužel nepřivezli pro šéfa kriminálky slíbené vyhlášené koláče, neboť už byly vyprodané a hned to taky od něho, jak se objevili v jeho kanceláři, pořádně schytali.

"Vy darebáci, kde jsou mý koláče? Neříkejte, že jste mi je cestou zase zbaštili?"

"Koláče jsme ti, šéfe, nepřivezli, ty už v pekařství neměli, ale přivezli jsme ti Viktora Filipa, co přiznal tu kovářovskou chalupu a přiznal nám i dvě vykradený chalupy na Petrovicku, takže nepojedeme do Příbrami s prázdnou."

"Tak na nějakým kriminálníkovi si určitě smlsnu. Já se na ty koláče těším celou dobu a teď budu sušit hubu," šel neuspokojený šéf kriminálky do cigaret a Studnička s Machem si to nevylepšili ani tím, když mu řekli, že mají slušný broky na Bublinu a že ví, kdo vykradl čimelickou hospodu Na Hvížďalce.

"Tu Hvížďalku si udělejte sami, když jste si to vykopali, ale počkal bych s tím, co tomu řekne Čára. Jo, jinak Čára volal, že mají v hajzlu další auťák a zjistili, že Casanova v autobazaru v Berouně vysolil za ten jeho "děvkolap" sto osmdesát pět tisíc, všechno v pětitisícovkách," zapálil si Karas startku a hned pokračoval.

"Ještě taková zajímavost. Ten den měli dopoledne v Praze na Smíchově udělanej planžetou kvartýr, kde se ztratilo na hotovosti dvě stě tisíc, všechno v pětitisícovkách, a taky nějaký zlato. Musel to bej tutovej tip. Vypadá to, že zloděj okradl zloděje, protože to je nějakej bejvalej řezník. Čára mi řek, že Pražáci mají z místa bohužel jen pachovku. Jestli je to Koláček, tak na toho je to sakra málo, to je moc tvrdá husa na škubání."

"Já bych to, šéfe, tak ztracený neviděl. Koláček měl vždycky komplice, kterej mu dělal zeď. Já bych za to moc nedal, že si na to vzal s sebou Bublinu, kterej se vytahoval, že bude brzo v balíku. Navíc jsou tam přece ty pětitisícovky, který by mohly Koláčka dostat zase do tepláků," zapálil si na to Studnička dýmku a z Karasova telefonu vytočil Čáru, šéfa českobudějovické kriminálky, kterému k tomu řekl své. Výsledek byl ten, že to bude sice hop nebo trop, ale nakonec se spolu domluvili, že příští týden hned v pondělí se Bublina stáhne, začne se pěkně od něho a uvidí se, co z něho vypadne. Kapitán Karas nad tím sice pochybovačně kroutil hlavou, ale nakonec s tím souhlasil, protože i on by rád viděl Frantu Koláčka, jak půjde zpátky do basy.

Pokud se šéf kriminálky kapitán Karas těšil na to, jak bojař druhý den při tělocviku párkrát praští se Studničkou a Machem o žíněnku, tak se toho nedočkal. Oba majetkáři se vrátili z Příbrami až po třetí odpoledne a první co bylo, že Studnička položil před Karase omluvenku od šéfa příbramské kriminálky, kde bylo napsáno, že se společná porada poněkud nečekaně protáhla. To Karas na Studničkovi hned poznal a ani mu nemusel dát dýchnout do trubičky.

"S tím se dejte oba vyfotit. Jestli si myslíte, že jste nade mnou vyhráli, tak příští měsíc tomu tělocviku neujdete. To si jó pořádně ohlídám!" zmačkal šéf kriminálky příbramskou omluvenku a hodil ji do koše.

"Že jste oba kanci, to vám snad nebudu připomínat, a s příbramským šéfem si to vyřídím příští měsíc na republikový poradě v Solenici u baru," ukázal Karas rezolutně na dveře.

"Když vyfotit, tak vyfotit. Abys věděl, šéfe, nás ten tělocvik moc mrzí, protože máme náhodou oba na bojaře natrénovano," došel Studnička ke koši, vyndal z něho zmačkanou omluvenku a vzal si ji k sobě.

"Ven!" zařval Karas z plných plic a očima hledal na stole něco, co by po Studničkovi hodil. Oba majetkáři okamžitě vypadli, ale vzápětí se ve dveřích objevil Studnička a ukazoval Karasovi velký uzel na kapesníku.

"Že to, šéfe, myslíme s tím příštím tělocvikem vážně, udělal jsem si pro jistotu uzel na kapesníku, kdybys náhodou zapomněl," zamával Studnička s kapesníkem a to už na něj letěl malý hyalitový popelník, který pohotový Studnička chytil.

"No, snad jsem zas tolik neřek," vrátil Studnička popelník na stůl a jen co se vrátil do kanceláře, zavolal technika Kotrbáčka, aby k nim přišel do kanceláře s foťákem, že mají pro něho důležitou práci.

V pondělí po páté hodině ráno udělali na ubytovně Jitexu Studnička s Machem Čeňkovi Prchalovi nečekaný budíček. A Studnička, ještě než se stačil Prchal obléknout, prohledal mu šaty a v peněžence našel kolem pěti tisíc a snubní prstýnek s iniciálami R. R. Hned nato prohledal jeho skříň a válendu, proti čemuž se Prchal důrazně ohradil.

"Moh bych vědět, co tohle všechno znamená?"

"To se, Čendo, dozvíš na kriminálce a připrav si cestou děkovnou řeč za to, že jsme tě sbalili dřív než Frantu Koláčka, protože na kriminálce platí, že kdo promluví jako první, obyčejně na tom vydělá," dal Studnička oblečenému Prchalovi pouta a odvedli ho do auta.

Po příjezdu na kriminálku ukázal Studnička Prchalovi na židli a vyndal na stůl obsah jeho peněženky.

"Můžeš spustit, Čendo, za chvíli přivezou kolegové Koláčka a věř tomu, že ten tě šanovat nebude ani náhodou."

"Musím vás, pánové, zklamat. Žádnýho Koláčka neznám a nemám, co bych vám řek," zapálil si Prchal cigaretu a čekal, co to s Machem a se Studničkou udělá. Studnička se pousmál a začal si v klidu nacpávat velkou dýmku, když najednou silně popotáhl nosem.

"Něco tady pořádně smrdí. Nemáš ten pocit, Machouši?" zvedl se Studnička od stolu a šel si čuchnout k Prchalovi.

"No dobře, tak jsem si dal večer džonta. To není trestný," vypadlo z Prchala.

"Kdepak, Čendo, to není "marjána". Z tebe je cejtit něco horšího. Takhle smrdí zlodějna, to já poznám," vyndal Studnička ze stolu výslech Kalužové z Čimelic a podíval se přitom na Macha, který měl v ruce výslech smíchovského řezníka Radima Rejčíka, jehož snubní prsten byl nalezený v peněžence Prchala.

"Tady čtu, Čendo, zajímavý věci o vloupání do hospody Na Hvížďalce. Tím to asi, Čendo, začalo, kdy sis začal tykat se zlodějnou. Mám pravdu?" zapálil si Studnička dýmku a Prchal byl jako opařený.

"No, taková hospoda Na Hvížďalce, to moc nehodilo, a tak si tě našel Franta Koláček, ten si totiž vždycky umí vybrat hejla, kterýho zatáhne do zlodějen a pak to šikovně všechno hodí na něj. To, že vy dva jedete ve velkejch zlodějnách, to my víme už nějakou dobu," vzal si Studnička od Macha protokol Rejčíka a ukázal Prchalovi snubní prsten.

"Tomuhle se říká, Čendo, předmět doličný a to, že ti Koláček z toho pražskýho kvartýru laskavě ukáp pár tisíc a odjel si koupit do autobazaru v Berouně auto, tomu já říkám pořádná vychcanost," šel Studnička rovnou k věci a vyloženě si vychutnal Prchalovo překvapení.

"To není, Čendo, všechno. Jedná se taky o kvartýry v Budějovicích, kde je spolu s těma ukradenejma auťákama škoda jako bejk!" dorazil Studnička Prchala, který vyskočil ze židle.

"Tak moment! Ty byty v Budějkách mi nepřišijete, protože v těch já nejedu! Ty si udělal Koláček s Ivetou Brázdovou, od který dostal taky tip na kvartýr toho řezníka. Bydlí ve stejným domě, jako ten řezník. Akorát jsem odvez jedno auto do Kaplice k jednomu známýmu Koláčka, a Franta mi za to dal pět tisíc. Alimenty a ubytovnu jsem musel z něčeho zaplatit," bránil se Prchal a bylo to venku! V okamžiku, kdy se Studnička zeptal Prchala, jestli je ochotný vypovídat a on mu na to přikývl, nahlédl do kanceláře poručík Hodoušek z českobudějovické kriminálky a pozval Studničku na chodbu.

"Máme Koláčka. Měl jsi pravdu, je to suverén až na půdu! Jak to vypadá?"

"Právě to z Prchala vypadlo. Je to výborný, Koláčka si namažem na chleba. Jdu zavolat Pražákům, aby sbalili Brázdovou. Ta můra dala tip na ten kvartýr pražskýho řezníka a ty vaše byty udělala s Koláčkem. Až sepíšeme protokol s Prchalem, ten mimochodem odvez jedno to ukradený auto do Kaplice, tak se můžete pustit do Koláčka. Toho dejte za katr, ať má o čem přemýšlet," odešel Studnička do protější kanceláře zavolat kriminálku na Praze 5, a až když se mu kolem poledního Pražáci ozvali, že mají Ivetu Brázdovou a že jim mluví jako kniha, tak došlo na výslech Františka Koláčka, který už chodil za katrem sem tam, jako lev v kleci.

Na výslech recidivisty Františka Koláčka došlo až kolem čtvrté hodiny, kdy pražská kriminálka přivezla do Písku Ivetu Brázdovou, a českobudějovická kriminálka měla zadrženého automechanika Svatopluka Sčavu z Kaplice. To už byl ale Koláček pořádně napružený, a když ho Studnička vyzvedl ze separace a přivedl do kanceláře, okamžitě prohlásil, že vypovídat nebude, že z něho nedostanou ani matku za svobodna. Poručík Hodoušek, který vedl jeho výslech, s ním byl hned hotový. Napsal první stranu protokolu výslechu, kdy Koláček odmítl vypovídat, napsal "červeňáky" a oznámil mu, že na jeho trestnou činnost mají důkazů hafo a že ho tím pádem, podle paragrafu 67 písmeno, a, b, c trestního řádu zadržuje, neboť na něho bude podán návrh na vazbu. Jakmile Koláček podepsal protokol o zadržení, poručík Hodoušek mu nasadil pouta.

"Tady končíme, pane Koláček. Svezete se s námi do Budějovic, tam se potkáte s Ivetou Brázdovou, s panem Sčavou a s Prchalem."

"S Prchalem? Toho hajzla vykuchám jako rybu!" procedil mezi zuby Koláček a tím případ skončil.



Lulu ze Žitavy

16. května 2018 v 7:05 | Otto Hejnic |  Nové knihy a recenze

Letošní festival Na tělo, jinak WTF?! zahájila produkce z blízké Žitavy. 11. května 2018 sehrálo Divadlo GHT Zittau v Malém divadle v Liberci hru Franka Wedekinda Lulu. Hrálo se německy s titulkovacím zařízením. Ředitelka DXFŠ Jarmila Levko tvrdí, že postupně budou hovořit německy a polsky všichni. Autor žil od roku 1864 do 1918, patřil k zakladatelům expresionismu, jeho Lulu patří mezi femme fatale, o námětu složil Lou Reed píseň. Režisérka Patricia Hachtel divadelní kus stáhla do tří postav. První je malíř Schwarz, u něhož nechal malovat svou Lulu bohatý měšťan, který během malování umírá na infarkt. Lulu je znepokojivá kráska Maria Weber, dlouhá cesta vede k jejímu štíhlému vyzývavému tělu v jednoduchém trikotu, jen občas si připne náznak sukně. Její malíř a později nápadník, ke kterému se Lulu vine, je brýlatý intelektuál Klaus Beyer v tmavém až černém obleku, ale také vystupuje pod jménem Dr. Schon, Alva, Schigolch, Graf Casti-Piani, Roderigo Quast nebo Jack. Když pánové střízliví z opojné lásky a chtěli by si získanou zklidněnou lásku nechat, tehdy herečka tvrdí, že je stále Lulu, nikoliv racionální Eva.

Scénu doplňuje postarší Grafin Geschwitz, hraná Sabine Krug, která změní situaci. Scénu a kostýmy vymyslela mladá Antonia Kamp. Bohužel, německy jsem se nedoučil, nabitý text jsem sotva přečetl, nestačil jsem reagovat. Je to marná bitva, kdy pánové dávají mnohokrát více, nežli původně mysleli. Zahráno je to perfektně. Na německou Lulu byla zvědavá asi třetina obecenstva.
Většina návštěvníků viděla program celý, Mini teater Ljubljana uvedl například Židovského psa, pražské Divadlo pod Palmovkou sehrálo novinku Pusťte Donu k maturitě, stejný okruh kolem Dianišky, Divadlo F. X. Kalby, dávalo derniéru PŘÍSNĚ TAJNÉ: Hrubá nemravnost, ale to jsem už dříve viděl v Malém divadle. Jak diváci přicházeli, nalezl jsem mezi nimi občany postarší, i nejstarší, a tak jsem se nakonec mezi studenty vešel a cestu k nim si našel.