Bohumil Ždichynec a jeho Hranatej svět

20. července 2018 v 8:21 | PhDr. Olga Nytrová |  Nové knihy a recenze

"Rozumím rozměru, který mě přesahuje?" klade si zásadní otázku MUDr. Bohumil Ždichynec, tato všestranná osobnost. Kapitální otázka týkající se transcendentna se propojuje s kritickým myšlením vědce a originálního myslitele, člověka zralého, zkušeného a což je v dnešní zpovrchnělé době dost vzácné: člověka moudrého. Snoubí se v něm vědecká důkladnost lékaře internisty, který má hluboké znalosti přírodních věd, zajímá ho kosmos a je doma i v humanitních vědách: v historii, filosofii i teologii. Jde o zkušeného prozaika, esejistu a v neposlední řadě originálního básníka. Paleta jeho vjemů, dojmů a originálních vhledů tvoří v knize ucelenou koláž, okouzlující lyrické momenty plné citu a empatie se střídají se sebereflexí, vědecký pohled vstupuje do poetických událostí jako jiný úhel poznání. Je tu přítomna specifická hutnost, obsažnost a hloubka, nečekané prolínání různých dimenzí.

Celek básní je citlivě doplněn útržky z deníků, které prozrazují například autorovy umělecké zážitky v galeriích, jeho velký cit pro sepětí vědy a umění: "Obdivuji oživenou zkamenělinu ze sbírek Senkenberg ve Frankfurtu, dílo vědců-paleontologů a umělce Boba Nichollse, započaté jednoduchými kresbami a finalizující impozantním modelem dinosaura v životní velikosti a s velkou hranatou hlavou. Skutečnost navrácená do minulosti?Určitě ne nepodobná principu Picassových Avignonských slečen (Les Demoiselles d'Avignon), který je považován za první obraz kubismu." V esejistické deníkové úvaze Podhoubí metafor zase autor vědoucně praví: "Vyjde-li poezie z uzavřeného kruhu okouzlení sama sebou, může reflektovat vývoj civilizace, ale i poznáváním krásy okolního světa posouvat myšlení vpřed."

Bohumil Ždichynec ve své literární tvorbě hledá nové překvapivé kontexty, nabízí řadu konotací. Během tvorby se cosi sváří v ohni svědomí, a to snad u každého tvůrce, avšak u B. Ždichynce obzvlášť silně a zasvěceně. Básnické umění je u něho i ve světle svědomí vnímáno vždy. Tento mravní imperativ je ve verších přítomen jako jemné a téměř neviditelné vlákno. Mohli bychom říci, že v B. Ždichyncovi jsou přítomny dvě bytosti, vědec uvnitř něho probouzí básníka a básník vztahuje ruku k vědci v duši autora. Struktury jejich vidění se prolínají a vzájemně umocňují, nemají myšlení vězněné předmětností.

Některý autor nás o věcech až hypnoticky přesvědčuje, jiný autor naopak obsah své mysli a svá východiska zamlžuje. O tajemství tvorby a inspirace skvěle uvažuje ruská básnířka Marina Cvetajevová. "Stav tvořivosti je stavem omámení. Než začal - utkvělá myšlenka, než skončil posedlost," naznačuje a pokračuje dále: "Cosi, kdosi se do tebe vtěluje, tvá ruka je povolána - vyslovit nikoli tebe, ale onoho. Kdo je on? To, co skrze tebe chce být." Z pláště tajuplného omámení se vyloupnou metafory. Básnické obrazy padají jako jemný déšť - dotýkají se nedotknutelna i dotknutelna. Metafora stojí jednou nohou ve světě a druhou mimo svět, mimo tuto planetu. Stav tvořivosti je vskutku tajemstvím. Básník hledá i různé jednorázové aspekty pravdy. Cvetajevová praví: "Zkrátka vpich do srdce Věčnosti."

Také v hutné básnické sbírce Hranatej svět nacházíme metafory, které berou za srdce. Bohumil Ždichynec je schopen vnímat dávné hodnoty v novém nasvícení a pravdivém uchopení. Vybrala jsem pro vás ukázky z oblasti mně blízké: "Zhasly v nás jesličky, / Vánoce jsou zase pryč." Básník zde ví, že jiskru Vánoc bychom si v sobě měli zachovávat po celý rok, nedovolit, aby v našem nitru jesličky zhasly. A spřízněně v básni Předsevzetí (Jakápak prométheovská úprava / genomu! - / Hledejme světlo / betlémské hvězdy v sobě.) tuší, že prométheovský přístup není všechno, že hlubším impulzem pro naše životy a bytí je hledání betlémské hvězdy a jejího světla v duši.

Při čtení zmíněných veršů si uvědomujeme, že archetypálním biblickým dějům, jako byly výše uvedené, nebo jaké představuje následující "obraz potopy" v básni Kouzlo okamžiku, dává básník prostor v originálním uchopení: V oceánu vod nade mnou pluje / ztracená archa Noemova, / zjevila se v převrácené duze.



Na závěr jsem vybrala z této působivé sbírky několik ukázek básní, zabývajících se naléhavými problémy, jež silně oslovují i mne.



Civilizace

Přemalovaný obraz gorilí mlhy
se vzestupy a pády, které mrazí,
co splníš, to splň, v tom kouzlo žití.
Spamy nelásky internetem sviští,
oslové v relativistické korektnosti
ohmatávají digitální hrany
virtuálního štěstí, mísí memy
s iluzí života, lásky a smrti.

Na místě Babylonu tisknu tlačítko myši
účasten interaktivní hry, zda a jak žít
či zemřít pro pravdu,
a nestačím se této hře divit.


Jak výstižně zde zaznívá v metafoře "internetem sviští spamy nelásky" fakt, že dnešní technika není jen pomocníkem, ale může také devastovat náš vztah k hodnotám. Nevede pouze k dobru a ctnostem, ale dokáže šířit i zlo.


Jákobův žebřík

S pokorou klečím před životem,
abych v samodruhé chvíli spatřil
příčinu toho, co se mi daří i nedaří,
spravedlivého sestupujícího z nebe.
V letokruzích dávného olivovníku
slovo smlouvy duní z Getsemanu.
Hořící keř na hoře Sinaj
dosahuje v Nevadské poušti jasu,
vnikajícímu do morku kostí
v desateru darovaného snu.
Ani kvark nicotou nepropadne,
světové strany zejí prázdnotou.
V jediném genu slepě plynu
se zraněnou duší chromozomů,
v prorockém podobenství víry
jak na tomhle světě křestně žít.


Bohumil Ždichynec má senzorium pro prorocká podobenství víry a jeho svědomí se ptá, jak žít křesťansky, co je naplněním našeho údělu, co je požehnané a jakým způsobem vnímat svoji odpovědnost vůči Bohu i vůči bližnímu. To jsou otázky, které nelze vynechat, obejít, ignorovat.


Jedenácté září

V buši se sloni obřadně dotýkají kostí předků
vybělených sluncem, citlivými choboty nasávají
memy Kristových ran, než se rozejdou.
I planetární rodiny lidí tak činí.
Obrať nevěřícný pohled Didimosi, řečený Dvojče,
k žhavému popelu!

...


V ozvucích na teroristický útok, který zničil Světové obchodní centrum, básník prožívá empaticky bolesti a selhání lidského světa, zřetelnou křížovou cestu a naději, která se skrývá v duchovní vyzrálosti těch, kdo žijí v plné odpovědnosti za naplnění svého poslání a dokážou pomáhat našemu světu se soustředěným vnímáním pomoci shůry.

Přeji souboru básní ve sbírce nazvané Hranatej svět, aby oslovoval citlivé a odpovědné duše. Dotkl se hledajících, inspiroval je, posiloval etické cítění a radost z krásy, nedílné součásti života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Black Blood Black Blood | Web | 20. července 2018 v 15:53 | Reagovat

To vypadá zajímavě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama