Poručíme větru, dešti

26. července 2018 v 15:36 | Jindřich Malšínský |  Ukázky z tvorby
Dnes se na návsi z otevřených oken valí oblaka dýmu z cigaret a štamgasti po několika panácích si začali notovat o červené růžičce. Potom přitvrdili a nakonec ve stoje, někteří dokonce na lavicích s půllitrem v ruce hřměli: "Já jsem malej kominíček, šupsajdá, svého mistra pomocníček, šupsajdá…", a při poslední sloce: "Jémináčku, to byl komín, šupsajdá, zarostlej byl jako les, šupsajdá…," to hospoda hřměla v základech a Libuše se Šimonem, který jí sem tam po práci v šenku pomáhal, nestačili točit pěnivý mok, průzračné barvy a neodolatelné chuti.
Koncem května roku šestačtyřicátého, při písničce "Jede formánek po světě" vstal Benda, rukou načatou píseň utnul a zahulákal: "Republice více práce, to je naše agitace. Volte komunisty-číslo jedna!"
Odpovědí mu bylo: "Kdo volí jedna, je blbej jak bedna."
Do toho zaskřehotal Mráček: "Národní socialisti, vám práci zajistí."
"Jdi do prdele!" ozval se Machovec z vedlejší vsi, který byl tady navštívit provdanou sestru.
"V jednom šiku jdem, voliti socdem!"
A pak začala mela. Kdo měl ruce, ten se pral. Libuška se dívala na tu spoušť, potom se pokřižovala a běžela na chodbu pootočit pojistkami. Rázem byl klid.

Druhý den visel na dveřích hospody nápis psaný hůlkovým písmem: JEN PRO SLUŠNÉ HOSTY.
Přicházející se zastavili, podívali se jeden na druhého, a když se navzájem ujistili, že jsou slušní lidé, vstoupili.
Volby se konaly poslední neděli v květnu. Volební kampaň začala ve vsi už na začátku měsíce. Nebylo zdi, aby na ní jeden den nevisely letáky jedné strany, druhý den byly strhané, počmárané a neumělým písmem připsáno: TY NEVOLTE, TO SOU IDYOTI!
V hospodě měli schůzi lidovci a komunisti jim pod okny zpívali Internacionálu. Když schůzovali rudí, národní socialisti sborově deklamovali: "Žvanit, to je vaše práce! To je vaše agitace!"
Nakonec přece jen volby vyhráli komunisti. V obci se hovořilo o volbě zastupitelstva a o tom, kdo by měl být starostou. Za komunisty kandidoval Benda, známý nemakačenko, za lidovce kostelník Jakubec. Ve vsi se o něm říkalo, že je držgrešle. Ministranti ho viděli, jak z kasiček a pytlíku, do kterého věřící dávali při bohoslužbě sem tam nějakou korunku, se o to v zákristii poctivě dělil s Pánem Bohem.
Sociální demokrati navrhli Mikuláše Brichcína, písmáka a místního kronikáře, člověka uvážlivého, ke kterému se vesničané s důvěrou obraceli s vyřizováním úředních záležitostí. Koho zvolit za národní socialisty? Toť otázka! V úvahu připadal Mráček. Ten rozuměl všemu a ničemu. Proti byla jeho žena. Ten? Ten není k ničemu ani v posteli, natož v politice! Ostatní chlapi chápavě s Mráčkovou souhlasili. Nakonec si někdo vzpomněl na Šimona Krahulíka. Jeho táta dělal léta starostu, tak mu může poradit. Šimon se tomu bránil zuby nehty, ale nakonec se dal po hovoru s otcem přece jen přemluvit.
"To máš těžký," otec si zapálil fajfku, zatáhl, aby se ujistil, že je vše v pořádku, pak znovu škrtl, popotáhl a pokračoval, "dnes je jiná doba. Říkávám, že politika je svinstvo, ale kdo ho dělá? Ty, co jsme zvolili. Myslím, že bys byl dobrý starosta. Na statku pracuje polovina vesnice, především ženské, a ty mají, i když se to nezdá, v obci rozhodující slovo. Umíš jednat s lidma, peníze zbytečně nerozhazuješ, dovedeš práci naplánovat a jdeš rovně bez vytáček a postranních úmyslů za svým cílem."

Od božího rána vyhrávala pod lípou harmonika, trumpeta a buben Kmochovy písničky. Ženy v nažehleném šátku, upnuté haleně a sukni pod kolena, v podpaždí modlitební knížku, muži v klobouku, tmavém obleku, bílé naškrobené košili a ledabyle uvázanou vázankou s černými puntíky si pevným krokem vykračovali k hospodě.
U vchodu se museli prokázat platným osobním dokladem, pan řídící jim vydal volební lístek a těm, co nevěděli, jak s ním naložit, poradil. Po sečtení hlasů vyhráli komunisti, ale při první schůzi poslanci zvolili za starostu Krahulíka. To dopálilo Bendu k nepříčetnosti. Bouchl rukou do stolu, a aniž by požádal o slovo, zvolal: "Tak na tohle se vyseru. Vyhráli komunisti a předsedou národního výboru byl zvolen Krahulík!"
V tu chvíli bylo v místnosti ticho jako v kostele. Zraky všech byly upřeny na předsedajícího, nejstaršího z poslanců Mikuláše Brichcína. Ten mlčel, na jeho strnulé tváři nebylo vidět nejmenší citové pohnutí. To ticho se zdálo nekonečné. Náhle, z ničeho nic vstal, ukázal na dveře a zařval: "Ven!"
"Tak tohle vás bude mrzet!" zvolal Benda a práskl dveřmi, až ze zdi opadala omítka.
Ráno ho ženské na návsi zdvořile pozdravily: "Dobré ránko, pane starosto! Jak jste se vyspinkal?"
Benda se zastavil, zavrávoral, přidržel se jednoho z kumpánů, kteří ho doprovázeli, a pohrozil zatknutou pěstí směrem k hospodě: "Tohle jim tak snadno neprojde! A nebude to dlouho trvat! Až budeme u moci, budou se třást jako osiky. Budeme to my, co poručíme větru, dešti, aby je smetl na věčné časy z povrchu této planety!" odplivl si a falešným hlasem za doprovodu svých přítel zahulákal: "Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod. Internacionála je zítřka lidský rod."

Na první schůzi rady se Benda po zahájení přihlásil o slovo a důrazně požádal Brichcína o omluvu.
"To bylo prvně a naposled, soudruhu, co jste na mě řval a vykázal mě, jakožto právoplatně zvoleného poslance národního výboru ze schůze."
Mikuláš Brichcín s klidnou tváří odpověděl: "To bude, soudruhu, nějaký omyl. Pokud se pamatuji, tak jsem ze schůze vyhodil nějaké hovado, co sem zabloudilo a chtělo tu vykonat svou tělesnou potřebu."
Předseda Krahulík se pousmál a požádal o klid. "Sešli jsme se, abychom našli společnou cestu k lepšímu životu nás všech. Už dost bylo válek, utrpení, hladu, bídy a zbytečně prolité krve. Nechme stranou žabomyších válek. Musíme všichni společně táhnout káru jedním směrem a ne jeden hot a druhý čehý. To by nebylo k ničemu.

Ukázka z knihy Na křídlech andělů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama