Za básníkem Augustinem Skýpalou

11. července 2018 v 18:20 | Lydie Romanská |  Aktuality

Posledního červnového dne odešel ve věku devadesáti sedmi let básník a spisovatel Augustin Skýpala (*22. 11. 1920 v Jarcové u Valašského Meziříčí - †30. 6. 2018 v Praze), člen Obce spisovatelů ČR i Českého centra mezinárodního PEN klubu.

Jeho poslední větší publikací byla účast ve sborníku Duše plné slov, který OSČR vydala v loňském roce. Spolu s básnířkou Karlou Erbovou prozíravěvybral do almanachu verše, jež alespoň náznakem představily celou jeho básnickou tvorbu: skladbu Podzim s Diogenem, která byla v roce 1969 rozmetána a vyšla až v rozsáhlém výboru Nebe pro pěší(1994), samostatně teprve v roce 2006, a ze svých dalších knih: z výboruveršů z let 1939-1993 Město-můj getsemanský sad (1995), ze soukromého tisku Konec sezóny s jojem (1968),který byl připomenutím básníkovy tvorby po předchozím mnohaletém odmlčení, a z bibliofilské sbírky Z mého zvěrokruhu (2000). Básník má také tvorbu pro děti a publicistickou prózu.

Ráda ocituji verše nadepsané V zázračné chvíli bytí z výboruMěsto-můj Getsemanský sad: Živote lásko Obrovské sladkovodní moře s bezpečným mělkým dnem / dej nám jít po tvých dunách s hlavou nad hladinou / Delfíni andělé moře půjčte nám oblou a hladkou radost hravosti / učte nás hbitě unikat žraločí tlamě smrti…

Neunikl, neunikne z nás nikdo. Víme to a vždy nás uchvácení smrtí člověka blízkého, dobrého, zarmoutí.

Augustin má kořeny na Valašsku, a přestože žil od padesátých let v Praze, byl dlouholetým členem spisovatelské organizace v Ostravě. Mimo jiné publikoval v ostravském Červeném květu, znal dobře ostravské poměry, je to znát z dopisů, které jsme si psali, bystře viděl, přesně charakterizoval, nebál se přísně kriticky soudit a taky radit; pomohlo mi to, když jsem léta vedla ostravské středisko spisovatelů, kam už nedojížděl.

Jako člen redakční rady spolupracoval na konci devadesátých let s Alternativou (Nova), literárním časopisem, který řídil v Opavě doc. dr. Drahomír Šajtar za pomoci Nadace Leopolda Vrly, jehož Cenou byl Augustin Skýpala v roce 1995 oceněn.

Augustin se do poslední chvíle svého dlouhého života zajímal o poezii, o nové sbírky veršů soudobých básníků, zvláště těch, které po celý život sledoval. Delší dobu už nevycházel z domu, ale psal dopisy, přestože bylo znát, že mu psaní dělá potíže. V dopisech byl osobní, nikdy ne povrchní, rád přijal opodstatněnou opozici, odpovídal vlastnoručně, a to nejen mně, psaly mu mnohé básnířky, navštěvovaly ho, pomáhaly. Byl to člověk nekonfliktní, jemný, byl to básník originálního vidění a širokého rozhledu.

Nezbývá než se rozloučit s jeho tělesností, zařadit jeho dílo na viditelné místo v našich knihovnách a ve chvílích hladu po lidskosti v poezii s hlubokou úctou sahat pojeho smysluplných, objevných verších.

Lydie Romanská


Foto z Magazínu Richarda Sobotky - Oko Beskyd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama